Z úzkosti se stává běžné onemocnění: Počet nemocných přibývá, v ohrožení jsou i děti

Tvrzení, že děti žijí v jiném světě, netrápí je problémy dospělých a užívají si bezstarostné mládí, už dávno neplatí. Alespoň to tak vypadá při pohledu na statistiky – rok od roku dramaticky přibývá pacientů trpících úzkostnými stavy a s tím jde ruku v ruce vyšší spotřeba léčiv. Úzkostná porucha navíc přestává být vnímána jako nemoc starší generace. Dětí, kterým běžný život komplikují neopodstatněné obavy, je mnohem více než v minulosti.

Panická ataka je, když…

Úzkostné stavy sice nemocného neohrožují na životě, ale jsou krajně nepříjemné až paralyzující. Dotyčný lapá po dechu, vysychá mu v krku a nemůže ze sebe vyloudit ani hlásku. Má husí kůži, svírá se mu žaludek a dostavuje se pocit intenzivního strachu. Zdánlivě nekonečná epizoda trvá jen několik minut a dochází k ní bez zjevné příčiny. K tzv. panické atace může dojít jednorázově – třeba jen jednou za život. V případě opakovaných záchvatů hovoříme o panické poruše.

Jak s úzkostí bojovat a porazit ji?

Na otázku, jak se zbavit úzkosti, neexistuje jednoznačná odpověď. Vždy je vhodné přihlédnout k potřebám konkrétního pacienta a přizpůsobit jim léčbu. Terapie pro dospělé osoby se přirozeně bude lišit od léčby dítěte v předškolním věku.

Dobrá zpráva je, že úzkost není trvalý stav. Pomocí vhodně zvolených technik (např. správné dýchání, meditace…) ji lze odbourat nebo se jí naučit předcházet. Obvykle jde o dlouhodobý proces, o jehož výsledku rozhoduje důslednost.

Spouštěčem bývají rodiče, pomoct dokáže odborník

Příčinou úzkostných stavů u dětí je často chování rodičů. Ti se mohou chovat až příliš ochranitelsky, případně se sami potýkají s úzkostnou poruchou a potomek po nich převezme vzory chování. Velmi přínosná bývá návštěva psychologa nebo psychoterapeuta, který rodině nabídne pohled zvenčí a pomůže k urovnání vztahů.

Co by rodiče úzkostného dítěte rozhodně dělat neměli, jsou úlevy. Právě ty malého pacienta utvrdí v tom, že jsou obavy oprávněné a utvrdí se v nich.