Pro milovníky divadla, historie a architektury existují místa, která mají téměř posvátnou atmosféru. V České republice se můžeme pochlubit bohatou divadelní tradicí, ale jedno konkrétní místo drží naprosté prvenství. Pokud chcete spatřit budovu, kde se doslova rodilo moderní české divadelnictví, kde zazněla slova, která formovala náš národ, a kde se dodnes hraje na té nejvyšší úrovni, vaše kroky musí vést do Stavovského divadla v Praze.
Tato nádherná klasicistní budova je nejen nejstarším funkčním divadlem v Čechách, ale patří také k nejstarším nepřetržitě fungujícím divadelním scénám v celé Evropě.
Vizionářský počátek: Divadlo pro veřejnost
Historie Stavovského divadla se začala psát v roce 1781. Tehdy osvícený aristokrat hrabě František Antonín Nostitz-Rieneck zatoužil pozvednout kulturní úroveň Prahy a rozhodl se na vlastní náklady vybudovat reprezentativní divadelní scénu. Budova, navržená architektem Antonínem Haffeneckerem, byla slavnostně otevřena v roce 1783 pod názvem Nostitzovo divadlo.
Hrabě Nostitz nechal nad portál budovy vytesat dodnes viditelný nápis: PATRIAE ET MUSIS (Vlasti a Múzám). Tento slogan dokonale vystihoval jeho záměr – vybudovat divadlo, které nebude sloužit pouze úzkému kruhu šlechty u dvora, ale bude přístupné široké veřejnosti a bude oslavovat vlastenecké cítění.
V roce 1798 budovu odkoupili čeští stavové, čímž získala svůj dodnes nejznámější název – Stavovské divadlo.
[ TIMELINE KLÍČOVÝCH UDÁLOSTÍ ]
│
1783 ─── Otevření jako Nostitzovo divadlo
│
1787 ─── Světová premiéra opery Don Giovanni (W. A. Mozart)
│
1798 ─── Odkup českými stavy (Stavovské divadlo)
│
1834 ─── První uvedení písně Kde domov můj
Místo, které miloval sám Mozart
Stavovské divadlo je pupeční šňůrou spjaté s jedním z největších hudebních géniů všech dob – Wolfgangem Amadeem Mozartem. Zatímco chladná Vídeň se k jeho tvorbě občas stavěla rezervovaně, Praha Mozarta milovala a Stavovské divadlo se stalo jeho triumfální scénou.
V lednu 1787 zde skladatel osobně dirigoval svou operu Figarova svatba, která vyvolala absolutní senzaci. Nadšený vřelým přijetím slíbil Pražanům, že pro ně napíše novou operu. Tou se stal legendární Don Giovanni.
Světová premiéra se konala 29. října 1787 právě ve Stavovském divadle a Mozart ji sám dirigoval zpoza klavíru. Tento historický moment dodnes připomíná unikátní atmosféra divadelního sálu, který si zachoval svou tehdejší dispozici a akustiku.
Zde se zrodila česká hymna
Stavovské divadlo nebylo jen centrem německé a italské opery, ale stalo se klíčovým bodem českého národního obrození. Právě tady se začala prosazovat čeština jako plnohodnotný divadelní jazyk.
To vůbec nejdůležitější datum pro českou národní identitu je 21. prosinec 1834. Toho dne měla ve Stavovském divadle premiéru fraška Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. V této hře poprvé zazněla píseň, kterou slepý houslista Mareš v podání herce Karla Strakatého zazpíval za doprovodu hudby Františka Škroupa. Ta píseň nesla název Kde domov můj.
Skladba diváky okamžitě chytila za srdce, zlidověla a o necelé století později se stala oficiální státní hymnou Československa a posléze České republiky.
Proč Stavovské divadlo navštívit dnes?
Dnes je Stavovské divadlo jednou ze scén Národního divadla a jeho návštěva nabízí komplexní kulturní zážitek.
- Architektonický skvost: Interiér divadla je úchvatnou ukázkou klasicismu s nádherným modro-zlatým hledištěm, bohatě zdobenými lóžemi a monumentálním lustrem. Sedět v tomto sále je jako cestovat časem.
- Živý odkaz génia: Opera Don Giovanni je pevnou součástí zdejšího repertoáru. Sledovat toto dílo v budově, pro kterou bylo přímo stvořeno a kde ho autor sám dirigoval, je zážitek, který vám žádné jiné divadlo na světě nenabídne.
- Činohra i balet: Kromě opery zde můžete navštívit špičková činoherní představení v podání nejlepších českých herců.
