Když britský spisovatel a dramatik John Galsworthy na počátku 20. století publikoval první svazky svého životního díla, málokdo tušil, že právě vzniká jeden z nejstabilnějších pilířů světové realistické literatury. Sága rodu Forsytů (The Forsyte Saga), za kterou autor v roce 1932 obdržel Nobelovu cenu za literaturu, sice mapuje specifickou éru přelomu viktoriánského, edwardovského a poválečného Londýna, avšak její psychologický přesah zůstává i v dnešní době naprosto univerzální.
Zatímco nynější literární trendy často směřují k futuristickým tématům, jako je koexistence s pokročilou robotikou, nebo k finančnímu minimalismu, Galsworthyho klasika nás vrací ke kořenům lidské přirozenosti. Ukazuje, co se stane, když se touha po vlastnictví stane jediným měřítkem lidského štěstí.
Proč tento monumentální rodinný epos dodnes fascinuje milovníky hlubokých lidských dramat a zůstává nepřekonanou kronikou našich vztahů?
1. Konflikt citu a vlastnického pudu
Ústředním motivem celé ságy je střet mezi dvěma naprosto odlišnými světy – světem chladného forsyteovského materialismu a světem svobodného umění, krásy a nezkrotných emocí. Rod Forsytů reprezentuje tehdejší vzmáhající se vyšší střední třídu. Jsou to úspěšní právníci, pojišťovatelé a investoři, pro které má všechno na světě svou jasně vyčíslitelnou finanční hodnotu.
Geniálním zrcadlem této filozofie je postava Soamese Forsyta, přezdívaného „muž majetku“. Soames miluje krásu, ale neumí ji prožívat – umí ji pouze vlastnit. Když se ožení s chudou, ale uhrančivou a umělecky založenou Irene Heronovou, vnímá ji jako svůj nejcennější úlovek. Tragédie nastává v momentě, kdy Soames zjistí, že Ireneino srdce, její city a svobodnou duši si za žádné peníze světa koupit nedokáže. Tento fatální manželský rozkol spouští lavinu událostí, která tragicky poznamená hned několik generací rodiny.
2. Fascinující psychologická hloubka a vývoj postav
Galsworthy byl mistrem psychologického realismu. Jeho postavy nejsou černobílé. Autor neodsuzuje rod Forsytů jako prvoplánové padouchy. Naopak, detailně rozplétá jejich vnitřní motivace, strachy a touhu po bezpečí, ze které jejich posedlost majetkem pramení.
Čtenář má v průběhu tří hlavních románů (Bohatec, V pasce, K pronájmu) a dvou mezihry možnost sledovat neuvěřitelný vývoj postav na ploše několika desetiletí:
- Proměna Soamese: Z chladného, majetnického tyrana se v průběhu let a pod vlivem otcovské lásky k dceři Fleur stává tragická, hluboce lidská postava, které je čtenáři nakonec téměř líto.
- Zrcadlo nové generace: Mladí Forsytové (Fleur a Jon) se sice pokoušejí vymanit ze stínu starých rodinných křivd a předsudků, ale zjišťují, že minulost jejich rodičů je až příliš hluboce zakořeněná v jejich vlastní krvi.
3. Kronika mizejícího světa
Sága rodu Forsytů je vedle intimního rodinného dramatu také fascinujícím historickým dokumentem. Galsworthy s chirurgickou přesností mapuje rozpad staré, upjaté viktoriánské Anglie a bolestný zrod moderní společnosti po první světové válce.
Sledujeme, jak se mění architektura Londýna, jak tradiční kočáry střídají první automobily, jak do života aristokracie drsně promlouvá inflace, daně a proměna společenských hodnot. Hrozba ztráty sociálního statusu a majetku, kterému stará generace Forsytů zasvětila celý život, funguje jako neustálý zdroj napětí. Je to memento, které silně rezonuje i v dnešním neklidném ekonomickém klimatu.
Závěr
John Galsworthy stvořil literární klenot, který nestárne, protože mluví o věcech, které se lidstva budou týkat vždy. Touha zabezpečit se, vlastnit krásné věci, strach ze ztráty kontroly, ale i touha po absolutní svobodě a spalující lásce – to všechno jsou emoce, které prožíváme i dnes. Pokud ve své domácí knihovně hledáte nesmrtelnou klasiku, která vám nabídne hlubokou psychologickou sondu do lidských vztahů a donutí vás přemýšlet o tom, co má v životě skutečnou hodnotu, Sága rodu Forsytů by v ní rozhodně neměla chybět.
