Coca-Cola – to co bylo pro část planety koncem šedesátých let již běžná součást života, to byl pro Čechy a Slováky nedosažitelný sen. Přesto se nápoji Coca-Cola, jako jednomu z mála produktů kapitalistické společnosti, podařilo proniknout přes střežené hranice socialistického Československa. Jak to s Coca-Colou před 50 lety v Československu bylo, o tom nám více prozradil historik doc. PhDr. Martin Franc, Ph.D.
Kam až sahá historie značky Coca-Cola v Čechách a na Slovensku?
Dnes již ikonický nápoj Coca‑Cola se na území tehdejšího Československa poprvé objevil spolu s vojáky americké armády na konci druhé světové války, tedy v květnu 1945. Díky době a okolnostem, za jakých se k nám dostala, se Coca-Cola okamžitě zapsala do mysli našeho národa jako symbol Ameriky a všeho, co tato zaoceánská velmoc reprezentovala – Západ, hojnost, neomezené možnosti a především – svobodu! Nicméně, i když to byla “láska na první lok”, československý národ si na nápoj Coca-Cola musel ještě na dlouho nechat zajít chuť.
50. léta nápoji Coca-Cola nepřály?
Ano, to samé, co okouzlilo běžný lid, vyvolalo naopak nelibost u vládních představitelů. “Volkswagen a Coca-Cola nesmí do republiky”, prohlašoval v druhé polovině 50. let někdejší šéf komunistické strany a pozdější prezident republiky Antonín Novotný. V údajné snaze ochránit své občany před “svody západního konzumu” tak byla tomuto “kapitalistickému nápoji” cesta na československý trh prakticky zapovězena. Povolen byl pouze její import do Tuzexu – sítě prodejen, kde se platilo tzv. bony nebo západní „tvrdou” měnou. Od roku 1967 byl nápoj Coca-Cola sice k dostání i v pražském Domě potravin na Václavském náměstí, ale prodával se tam jen nárazově, a navíc rozlévaný z plechovek do pohárků, přičemž pouhé 2 decilitry stály horentní 3 koruny 90 haléřů.
Změnil něco rok 1968?
I přes všechny tyto překážky obliba nápoje Coca-Cola vzrůstala a začínalo být jasné, že touha českých a slovenských spotřebitelů po tomto nápoji už nepůjde dlouho utišit. V Coca-Cola a v památném roce 1968 tak začala vážně míněná jednání o zahájení výroby v Československu. Vzrůstající popularitu nápoje potvrdila i tehdy nejprestižnější potravinářská výstava na našem území – Ex-Plzeň, kde stánek Coca-Cola vyvolal největší zájem návštěvníků a do celonárodního povědomí začaly nápoj uvádět i naše celebrity, jako např. zpěvačka Eva Pilarová, která v rozhovoru pro časopis Rodina v roce 1969 uvedla, že Coca-Cola s citrónem je jejím nejoblíbenějším nápojem. Navzdory vleklým jednáním, na kterých se podepsaly razantní politické změny v naší zemi na přelomu 60. a 70. let, je výroba nakonec přeci jen zahájena a v roce 1971 opouštějí výrobní linky závodu Fruta Brno první láhve Coca-Cola vyrobené z dováženého originálního koncentrátu.
Jak to bylo s podporou nového nápoje Coca-Cola na trhu?
Při uvádění limonády na český a slovenský trh se cílilo především na mládež, kterou lákala i hesla prvních propagačních kampaní: „Coca-Cola, to je ono!“ a „Koka kola (ano, takto hezky česky) osvěží nejlépe!“ Další cílovou skupinou se stali samozřejmě motoristé, kterým dosavadní tuzemské limonády nebyly úplně po chuti. Ale Coca-Cola – to bylo něco jiného. Nápoj byl přijat s ještě větším nadšením, než se očekávalo, a ani po zahájení výroby v roce 1971 v Československu nebyla poptávka místních spotřebitelů zcela uspokojena. A to i přes nedostatek potřebných lahví specifického tvaru a poměrně vysokou cenu, kterou dobový tisk zdůvodňoval vysokými náklady na dovoz originálního koncentrátu. Navíc Coca-Cola měla sloužit jen jako dílčí obohacení sortimentu, který se dodával především do interhotelů, vybraných podniků veřejného stravování, reprezentativních prodejen a pro motoristy do motelů a podniků při dálnicích.
Coca-Cola se tak tou dobou tedy stala součástí běžného života Čechů a Slováků?
“Západ je tam, kde se prodává Coca-Cola,” řekl kdysi ekonom a sociolog Radoslav Selucký. Češi a Slováci to potvrzovali a toužili do tohoto západního světa patřit. Přesto Coca-Cola zůstávala po celá 70. a 80. léta spíše prémiovým nápojem, který si za každou cenu držel svůj vysoký kvalitativní standard. V restauracích i vybraných obchodech se v té době prodávala pouze v typických, ikonických skleněných lahvích, aby se mj. zabránilo jejímu ředění s vodou. Přesto spotřebitelé toužili po velkých nápojových lahvích Coca-Cola, jak je poznali například při cestách do zahraničí. Na ty si ale museli počkat až do roku 1989, kdy začala nová kapitola nápoje Coca-Cola v našich zemích.
