Zasedání bankovní rady centrální banky už dlouho neprovázela tak hustá atmosféra jako v posledních týdnech. Guvernér i jednotliví radní čelí rostoucímu tlaku ze všech stran. Analytici, finanční trhy, exportéři, ale i běžní smrtelníci s hypotékami na krku upírají své zraky k jedinému bodu: Jaký bude další pohyb úrokových sazeb?
Zatímco ještě před několika měsíci panovala na trzích jasná shoda o trajektorii uvolňování měnové politiky, dnes se situace dramaticky komplikuje. Centrální bankéři stojí na pomyslném rozcestí a hrají hru s extrémně nízkým prahem pro chybu.
Proč je ve hře další snižování sazeb?
Zastánci dalšího uvolňování měnové politiky argumentují především potřebou nakopnout domácí ekonomiku. Průmysl, zejména ten navázaný na strádající Německo, vysílá varovné signály a vysoké náklady na kapitál firmám zrovna nepomáhají v investicích do tolik potřebné modernizace a digitalizace.
- Zlevnění úvěrů: Nižší sazby by znamenaly okamžitou úlevu pro podnikový sektor i oživení zamrzlého realitního trhu, kde zájemci o vlastní bydlení stále narážejí na relativně drahé hypotéky.
- Mezinárodní kontext: Pokud budou hlavní světové centrální banky pokračovat v uvolňování svých kohoutků, domácí centrální banka nebude moci zůstat dlouho pozadu, nechce-li riskovat přílišné posílení domácí měny, které by zasadilo další ránu už tak zkoušeným exportérům.
Proč naopak roste tábor zastánců „jestřábí“ opatrnosti?
Jenže pohled na druhou stranu mince nutí k maximální obezřetnosti. Inflace byla sice zkrocena, ale její kořeny v ekonomice zůstávají hluboké. Centrální banka moc dobře ví, že vyhlásit předčasné vítězství nad inflačním drakem se v historii málokdy vyplatilo.
Problém jménem selektivní zdražování
Jak ukazují aktuální ekonomická data, plošná inflace sice ustoupila, ale čelíme fenoménu selektivního zdražování. Ceny služeb, energií či specifických komodit neklesají, naopak vykazují silnou setrvačnost. Rychlé snížení úrokových sazeb by mohlo do těchto citlivých sektorů nalít nový peněžní benzín a inflační spirálu znovu roztočit.
Trh práce a mzdové tlaky
Nezaměstnanost zůstává strukturálně velmi nízká. Tlak odborů a zaměstnanců na růst nominálních mezd neklesá, což pro centrální banku představuje permanentní riziko takzvané mzdově-inflační spirály. Pokud firmy promítnou vyšší mzdové náklady do koncových cen služeb, inflace se vrátí zadními vrátky.
Scénář pro nejbližší měsíce: Opatrné vyčkávání jako nejsložitější strategie
Vše nasvědčuje tomu, že bankovní rada zvolí strategii, kterou ekonomové nazývají „data-dependent“ – tedy rozhodování schůzku od schůzky na základě nejčerstvějších čísel z ekonomiky. Namísto velkých skoků nás pravděpodobně čeká období opatrného vyčkávání, případně jen kosmetických úprav v řádu čtvrtiny procentního bodu.
„Centrální banka si v současné geopolitické a ekonomické konstelaci nemůže dovolit luxus dlouhodobých slibů. Každý krok vedle může buď zadusit křehké hospodářské oživení, nebo znehodnotit úspory obyvatel.“
Pro finanční trhy a byznys to znamená jediné: éra stability a snadné předvídatelnosti je pryč. Úrokové sazby sice již nebudou trhat rekordy z let minulých, ale na úroveň „levných peněz“, na kterou jsme byli zvyklí v minulé dekádě, můžeme na velmi dlouhou dobu zapomenout. Vyčkávání centrální banky tak není projevem nerozhodnosti, ale nejvyšší formou pragmatické obezřetnosti.
