Tuzemský trh práce se již delší dobu nachází ve stavu, který nepřestává udivovat ekonomy ani personalisty. Přestože ekonomika prochází složitým obdobím strukturálních změn, vysokých nákladů na energie a transformace průmyslu, míra nezaměstnanosti zůstává rekordně nízká. Místo front před úřady práce zažíváme situaci, kdy firmy svádějí o zaměstnance doslova zákopovou válku.
Tento extrémně napjatý stav s sebou přináší jak mzdové tlaky, tak vážné komplikace pro další rozvoj firem, které kvůli chybějícím lidem musí odmítat zakázky. Co stojí za tímto paradoxem a kde je situace nejvíce kritická?
Proč trh práce stále netrpí nedostatkem práce?
Existuje několik klíčových faktorů, které drží českou nezaměstnanost na nejnižších příčkách v rámci celé Evropské unie, a to i v době, kdy hospodářský růst není nijak závratný.
Demografický sešup a odchod silných ročníků
Hlavní příčina je hlubší než aktuální ekonomický cyklus – je jí demografie. Do starobního důchodu nezadržitelně odcházejí silné poválečné ročníky a generace ze sedmdesátých let (tzv. Husákovy děti) se k této hranici míovovými kroky blíží. Na trh práce naopak vstupují populačně velmi slabé ročníky devadesátých a nultých let. Na pracovištích tak vzniká čisté matematické vakuum – starší zaměstnance zkrátka nemá kdo nahradit.
Fenomén „hoardingu“ neboli křečkování zaměstnanců
Zkušenosti z minulé dekády firmy vyškolily. Moc dobře vědí, jak extrémně těžké, zdlouhavé a drahé je najít kvalitního a kvalifikovaného pracovníka. Proto i v momentech, kdy firmě dočasně klesnou zakázky (například kvůli útlumu německého průmyslu), se management raději rozhodne lidi podržet a platit dál, i za cenu dočasné ztráty zisku. Propustit je by totiž znamenalo, že až se trh zotaví, nové lidi už neseženou.
Vysoký podíl průmyslu a specifická struktura
Česká republika zůstává jednou z nejprůmyslovějších zemí Evropy. Naše ekonomika je postavena na oborech náročných na lidskou sílu, což vytváří permanentní vysokou základní poptávku po zaměstnancích, kterou domácí zdroje nedokážou pokrýt.
Obory v nejhlubší krizi: Kde lidé chybí nejvíce?
Nedostatek personálu už dávno není problémem jen několika vybraných profesí. Prolíná se celou ekonomikou, přičemž v některých sektorech situace hraničí s kritickým ohrožením chodu služeb.
1. High-tech, IT a umělá inteligence
S nárůstem digitalizace, automatizace a masivním rozvojem projektů navázaných na umělou inteligenci (AI) zažívá technologický sektor permanentní hlad. Chybí vývojáři, datoví analytici, experti na kybernetickou bezpečnost i správci cloudových infrastruktur. Firmy v tomto oboru již nesoutěží jen lokálně, ale s celým světem, protože tito specialisté běžně pracují na dálku pro zahraniční korporace za globální platy.
2. Zdravotnictví a sociální péče
Kritický nedostatek hlásí nemocnice, ambulance i domovy pro seniory. Stárnutí populace totiž neznamená jen úbytek pracovníků, ale zároveň dramatický nárůst poptávky po zdravotní a sociální péči. Chybějí všeobecné sestry, ošetřovatelé i lékaři specialisté (např. pediatři či psychiatři). Průměrný věk praktických lékařů v mnoha regionech překračuje šedesátku, což pro nejbližší roky představuje obrovské riziko.
3. Technické profese, řemesla a stavebnictví
Tradiční řemesla zažívají krizi kvůli dlouhodobému nezájmu mladých o učňovské obory. Sehnat instalatéra, elektrikáře, svářeče nebo nástrojaře je dnes úkol na několik měsíců. Podobně je na tom stavebnictví a logistika – kritický nedostatek řidičů kamionů a autobusů tlačí dopravní firmy na hranu kapacit.
4. Služby, gastronomie a hotelnictví
Obory, které během pandemických let prošly nuceným útlumem, tehdy ztratily statisíce zaměstnanců. Tito lidé odešli do stabilnějších sektorů (např. do skladů e-shopů nebo do výroby) a zpět už se nevrátili. Restaurace, kavárny a hotely tak neustále bojují s fluktuací a nedostatkem kuchařů, číšníků či recepčních.
Jaké je řešení? Automatizace a zahraniční pracovníci
Zatímco dříve stačilo k přilákání lidí nabídnout o pár tisíc korun vyšší plat nebo firemní benefity, dnes už tyto kroky nestačí, protože lidé na trhu fyzicky nejsou. Firmy tak musí volit radikálnější strategie:
- Masivní investice do automatizace: Robotizace už není výsadou jen velkých automobilek. Stroje, samoobslužné pokladny, digitální recepční a AI asistenti začínají nahrazovat lidskou sílu všude tam, kde je práce rutinní a lidé pro ni chybí.
- Dovoz pracovní síly ze zahraničí: Stát i firmy se stále více orientují na zjednodušování vládních programů pro ekonomickou migraci ze zemí mimo EU (např. z Filipín, Gruzie nebo Indie), bez kterých by se zejména tuzemský průmysl, stavebnictví a zemědělství již neobešly.
Závěr
Napjatý trh práce je pro zaměstnance dobrou zprávou z pohledu jistoty obživy a silné pozice při vyjednávání o mzdách. Pro ekonomiku jako celek však představuje růstovou brzdu. Dokud se nepodaří zvýšit produktivitu práce skrze digitalizaci a moderní technologie, nízká nezaměstnanost bude i nadále limitem, který tuzemským firmám brání plně rozvinout jejich potenciál v globální konkurenci.
