Také znáte ten pocit, že máte to nejhůře vychované nemluvně nebo že vaše dítko předškolního či školního věku si hraje příliš hlučně na tichou poštu? Tedy minimálně vždy, když jste s nimi na nějakém veřejném místě? Určitě nejste jediní a určitě jste takových situací zažili už mnoho. Teď v čase prázdnin a dovolených se možná stejně jako my zamýšlíte nad tím, proč tomu na dovolené v zahraničí bylo jinak. Jak je možné, že za hranicemi se na vás usmívají, když někam přijdete s dětmi a neodsoudí vás v okamžiku, kdy vaše dítko dostane záchvat vzteku, protože mu odmítáte koupit lízátko? Možná je to o míře tolerance a možná také o tom, že v mnoha zemích jsou děti brány jako součást společnosti hned od začátku. Nejsou jim vyhrazena speciální místa, ale jen ta a to ještě za určitých podmínek (ne
hlučet, nedrobit, tiše si hrát). U nás se od revoluce změnilo mnohé, přibývá dětských koutků a přebalovacích boxů a dalších vymožeností ze západu, ale myšlení se zde mění poněkud pomaleji. Na některých místech jsou prostě děti brány jako rušivý element a jejich rodiče jako ti, kteří děti vodí na místa, kde by přece být neměly. Například v letadle by být neměly, děti mají přece být v postýlkách – doma a nemají létat na dovolenou, když v letadle pláčou. Zdá se vám to absurdní? Ale taková je realita.
Jít s dítětem do restaurace je už celkem běžná věc, ale není výjimkou, že si na zahrádce restaurace u vedlejšího stolu někdo zapálí cigaretu, protože oni jsou venku, aby mohli kouřit. Dítě má být doma a rodiče s ním přece nemají co chodit po restauracích. S podobným přístupem a neochotou se často setkáváme i u obsluhy restaurací nebo hotelů, kteří se pyšní svým přátelským přístupem k dětem. Bohužel ale v Čechách na mnoha místech spíše uvítají pejska než malé dítě. Budeme věřit, že časem se děti stanou běžnou součástí života nás všech a rodiče se nebudou cítit izolovaní ve snaze nikoho neobtěžovat tím relativně dlouhým obdobím, než budou jejich děti umět mluvit.
